Smetanovo kvarteto

Jiří Novák *1924 †2010

Narodil se 5.září 1924 v Horním Jelení u Vysokého Mýta. Jeho otec Antonín Novák byl úředníkem. Matka Tekla, za svobodna Vlková, se věnovala domácnosti. S dalšími příbuznými vlastnili hokynářství, ve kterém později přišli o svůj podíl. Jiřík byl jedináček. Tatínek ze záliby hrál jako samouk na housle a přivydělával si na vesnických zábavách a měl i několik žáků. Prvním učitelem Jiřího byl profesor Böhm, ředitel školy ve Vysokém Mýtě, klavírista a varhaník. Počáteční skladby na housle byly lidové písničky. Tělovýchovná jednota Sokol uspořádala koncert 29. 6. 1929, kde bezmála pětiletý Jiřík prvně veřejně vystoupil. Pro existenční problémy se rodina rozhodla přestěhovat do Prahy. Dalším pedagogem byl primárius Českého kvarteta Karel Hoffmann, ale ten záhy těžce onemocněl a nemohl dále učit. V první třídě chodil k Prof. Emilu Leichnerovi zakladateli Českého noneta. O talentu desetiletého houslisty se dozvěděla i dcera Tomáše Garique Masaryka Alice. Ta pozvala malého Jiříka na zámek do Lán. V pracovně za přítomnosti pana prezidenta zahrál pár koncertních etud a tím získal díky této přehrávce stipendium.

Ve 14 letech v roce 1938 se stal žákem profesora Jindřicha Felda. U něj studoval základní houslovou literaturu. V této době si již přivydělával jako koncertní mistr v orchestru na představení v divadle v Karlíně, kde se uváděla vesnická komedie Zlý jelen. Herecké výstupy Pivce, Neumanna a jiných slavných jmen té doby, prokládal hudbou orchestr, který dirigoval Václav Neumann. Díky Neumannovi si také v roce 1943 zahrál na jednorázovém koncertě s budoucím Smetanovým kvartetem s Neumannem, Kohoutem a Kosteckým.

Po uzavření vysokých škol měl být nasazen do Německa. Ale štěstím bylo, že do Prahy přijela německá opera z Duisburgu a působila v dnešní Státní opeře. Jiří Novák zde nastoupil díky úspěšnému konkurzu. Jeho rodiče si velmi oddychli, že nemusel narukovat do Reichu.

Za sezónu 1944 a 1945 nastudovali patnáct oper včetně Wágnera a ve Stavovském divadle uvedli pár Mozartových oper. Po skončení německé opery hrál v roce 1945 v Německé filharmonii v sekundu.

Po válce nastoupil na Akademii múzických umění k profesorovi Jaroslavovi Pekelskému, sekundistovi Ondříčkova kvarteta v letech 1948-52.

V 1945-47 hrál v Talichově komorním orchestru jako koncertní mistr a u pultu s ním hrál i Josef Vlach. Talich si všiml výrazného talentu Nováka a vychovával si ho k sólové dráze. Avšak politická situace v roce 1948 ukončila činnost Václava Talicha v Praze, tím i celého orchestru. Tou dobou ve Smetanově kvartetu řešili problém, kdo bude hrát prim. Antonín Kohout Jiřího Nováka oslovil dopisem, zda by nechtěl hrát v kvartetu.

Novák se rozhodl a 2. ledna 1947 nastoupil do Smetanova kvarteta a tím rozjel úžasnou svoji i kvartetní kariéru.

Současně byl ještě studentem AMU ve třídě Jaroslava Pekelského, sekundisty Ondříčkova kvarteta v letech 1948 -1952 u kterého absolvoval koncertem A. Chačaturijana a s Českou filharmonií.

Během své komorní vytíženosti stihl nastudovat i sólové koncerty. S Václavem Talichem a Českou filharmonií natočil Mozarta D dur KV. 218 pro společnost Parliament Records a Supraphon, Paganiniho D dur. Dále veřejně uvedl s Českou Filharmonií a Václavem Neumannem v roce 1967 houslový koncert Bély Bartóka a v roce 1977 koncert Igora Stravinského. Natočil též houslové sólo Orfeus v podsvětí na žádost režiséra Slawika.Původně si vyžádal pana Suka, ale ten nebyl v tu chvíli k dispozici. Tehdejší ředitel ČF Jiří Pauer nabídl Jiřího Nováka. Na okolnosti si dodnes vzpomínají členové Filharmonie, jako první trumpetista Miroslav Kejmar. Novák si prý zkusil první záznam, se kterým byl již režizér spokojen, ale on sám ne. A tak se pořídil ještě jeden finální dokonalý snímek.

Posledním sólovým koncertem při kvartetní činnosti, který Jiří Novák nastudoval, byl Glazunov, ale veřejně jej neprovedl.

V roce 1964 se oženil s lékařkou Dagmar Dvořákovou. Mají jednu dceru Dagmar, která též hraje na housle.

Jako pedagog působil na AMU od roku 1969. Jeho třídou prošli houslisté Jiří Panocha primárius Panochova kvarteta, Leoš Čepický primárius Wihanova kvarteta, Jan Kvapil dlouholetý sekundista Talichova kvarteta, Hana Kotková houslová virtuózka.

Svou kvartetní činnost ukončil v roce 1989.

Avšak po hraní se mu stýskalo. Dva roky se setkával se svými přáteli cellistou Viktorem Moučkou členem Vlachova kvarteta a Jaroslavem Motlíkem, violistou ČF. Nezůstalo jen u domácího muzicírování. Vystoupili v Anežském klášteře, kde hráli Mozartovo trio Es dur, Lukášovo trio. S paní Evou Glancovou uvedli klavírní kvartet Mozarta na Slovanech. Na AMU v sále Martinů zasvětili celý večer Bohuslavu Martinů, Motlík s Novákem provedli duo a na něj navázali triem stejného autora.

Zapůjčené housle "stradivárky" zvané Libon z roku 1729 z Cremony, které měl od roku 1975, vrátil zpět do státní sbírky. Tento nástroj je pojmenovaný po španělském houslistovi Felipe Libonovi, který působil na francouzském a portugalském dvoře. Po Jiřím Novákovi housle dostal k zapůjčení Václav Hudeček a nyní je má Jan Talich.
V srpnu 1986 byl Jiří Novák v porotě soutěže Karl Klinger Preis v Mnichově.

V roce 1989 se zúčastnil i Orlando festivalu v Kerkrade. Tam se výhradně věnoval polskému kvartetu. A v témže roce byl pozván do Tokya na International Music Competion of Japan do poroty.

V následujícím roce 1990 odjel na již známý festival v japonské Kirishime, kam přijel již sám bez členů Smetanova kvarteta.

V roce 1996 se ještě jednou posadil jako primárius ve svých 72 letech do kvarteta v obsazení na druhých houslích se svou dcerou Dagmarou, cellistkou Štěpánkou Kutmanovou a violistou Oldřichem Vlčkem, všichni členové Virtuosi di Praga. Nastudovali Mozarta KV. 387 in G dur a uvedli se na Krumlovském hudebním festivalu v Maškarním sále. Tento koncert je zachycen též na dokumentu Jaromila Jireše o Smetanově kvartetu.

Jiří Novák zemřel v Praze 10. 9. 2010.
 

článek v časopisu Harmonie (PDF)